V den závodu nebyla nouze o řadu dramatických okamžiků. Vše začalo již brzy ráno! Registrace závodníků probíhala od 7:30 do 9:30 v místě závodu (Houšťka u Staré Boleslavi). Asi pochopíte moje zděšení, když jsem se probudil a zjistil, že je již 9:05 a já jsem stále v posteli v Praze. V rychlosti jsem se tedy nasoukal do cyklistického dresu, hodil kolo do auta a uháněl směr Stará Boleslav. Po cestě jsem volal Alešovi a poprosil ho, aby mi vyzvedl startovní číslo.
Trasu Praha - Stará Boleslav jsem urazil v rekordním čase. Vše začalo vypadat nadějně. Komplikace nastaly ve městě, kde jsem neuvěřitelně dlouho marně hledal stadion Houšťka. 15 minut před startem vše vyvrcholilo tím, když jsem na radu (už asi páté babičky, která si byla 100% jistá, kde stadion je) otáčel auto do protisměru a najel prostředkem vozu na pařez u okraje silnice tak nešťastně, že mi zůstala obě přední kola ve vzduchu!Po krátkém váhání jsem usoudil, že mi nezbude nic jiného, než auto nechat tak jak je a pokračovat dál na kole. V rychlosti jsem tedy vyndal kolo z auta, pobral to nejnutnější a vyrazil hledat start. Podařilo se. Po 5 km zběsilé jízdy po chodnících, parcích a jednosměrnými ulicemi jsem dorazil na parkoviště, kde už na mne velmi obětavě čekal Aleš a předal mi startovní číslo. Do prostoru startu jsme se dostali 2 minuty před startem. Během těchto 120 vteřin jsem si stačil ještě odskočit do lesa na malou, nandat sporttester a vyfotit se :-)). V okamžiku kdy jsem byl připraven bylo odstartováno.
Vzhledem k mému pozdnímu příchodu jsme se hned po startu museli začít od zadu doslova prokousávat celým startovním polem, které čítalo něco kolem 400 cyklistů. Díky 2 pomalejším tlouštíkům a rozmáčené cestě jsem se nevyhnul prvnímu pádu již 50 m za startovní čárou :-(. Pád to nebyl nijak vážný a představoval zdržení pouze v řádech několik desítek vteřin.
Samotný závod probíhal již v klidnějším duchu. Občasné problémy způsobovalo všudy přítomné bahno a špinavá voda, která odletovala jednak od mých pneumatik (blatníky jsem frajesky nechal doma) a jednak od pneumatik závodníků jedoucích přede mnou. Záhy jsem pochopil, že vytírat si bahno z očí rukama (které byly také od bahna) moc nepomáhá a tak jsem na exponovanějších úsecích pouze zavíral oči :-). To samozřejmě na jedno místě vedlo k menší kolizi, ale všichni 3 jsme to ustáli bez pádu :-).Přibližně na 25 km jsem dostal žihadlo od vosy do levého ramene, ale bodavá bolest přešla nečekaně brzy. Další překvapení mne čekalo na 40 km. Vidina toho, že cíl je již nedaleko (trať měla měřit 45 km) jsem se v jednom kopci úspěšně pokusil o únik skupince závodníků s nimiž jsem se delší dobu "vezl". Nasadil jsem ostřejší tempo s tím, že zbytek sil vložím do posledních 5ti kilometrů. Nemalé zděšení ve mě však 2 km před předpokládaným cílem vyvolal pořadatel, který na nás zvesela halekal, že už to máme do cíle "pouhých" 10 km. V tu chvíli jsem už "mlel" z posledního. Zvolnil jsem tedy tempo, za jízdy dojedl banán, který jsem nabral na občerstvovací stanici a šlapal dál. O pár stovek metrů dále jsem asi (naštěstí) přehlédl cedulku, která oznamovala 15 km do cíle. To by mne dorazilo.
Když jsem měl pocit (ten den již potřetí, ale zpětně vím, že již oprávněně), že se blížím cíl, tak jsem sebral poslední síly a opět vyrazil dopředu. Podařilo se mi předjet přibližně dalších 10 závodníků. Menší komplikace způsobil můj 2. pád v zatáčce plné bahna, kdy se mi utrhla taštička z pod sedla a já ztratil cca 2 minuty marnými pokusy o její přidělání zpět. Nakonec jsem to vzdal, narval ji do camelbacku a jel dál. Za tuto krátkou chvíli mne předjelo kolem 15 závodníků, které jsem pracně předchozích 45 minutách předjížděl :-(. Spočítal jsem si, že mne to stále asi 5-6 míst ve skupině :-).
Zbývající 2 km do cíle jsem dojel bez nehody :-). Celou trať (nakonec 55 km) jsem absolvoval v čase 2 hodiny 21 minut a 42 vteřin. Obsadil jsem 30. místo ve skupině G (muži do 30 let) a 67. místo celkově mezi muži.
| Trať | 55 km |
| Čas | 2:21:42 |
| Průměrná rychlost | 24 km/h |
| Vydaná energie | 2 365 kCal |
Po dojezdu do cíle jsme cca 2 hodinky relaxovali, sledovali vyhlašování vítězů, jedli párky, pili pivo, isotonické nápoje, apod... . Po tomto krátkém odpočinku mi nezbývalo nic jiného, než-li sednout na kolo a jet dalších 5 km zpátky k autu. Za pomoci velice ochotných Alešových přátel z Čimic jsme se pustili do vyprošťování mého auta. Přibližně po hodině se nám konečně podařilo vozidlo sundat z pařezu. Mezitím mi auto 4x spadlo z heveru, ale hlavně, že se nakonec vše podařilo.
Závěrem bych tedy chtěl moc poděkovat "čimickým" a především Alešovi za jeho pomoc!
fotky najdete tady
P.S.: Ve finále jsem někde na stadioně nechal taštičku z pod sedla, takže můj propad o několik míst z důvodu marných pokusů o znovupřidělání výše zmíněné taštičky přišel vniveč :-(.
