Po náročném dni vyrážím autem směrem k domovu. Po cestě stále přemýšlím nad znepokojivými informacemi, které jsem se dnes dozvěděl. Při výjezdu ze Strahovského tunelu si uvědomím, že do zatáčky najíždím rychleji, než bych měl. Rychle tedy snižuji rychlost a říkám si, že si musím dávat větší pozor. Nabourat teď auto je fakt to poslední, co vzhledem k nejisté situaci potřebuji.
Na semaforu se řadím do pravého pruhu. Vyrážím na zelenou a mé myšlenky se opět začínají vracet k událostem dnešního dne. Částečně díky tomu si náhlého zúžení na Patočkově ulici všímám o něco později. Kvůli autům, které jedou vedle mne, se nemohu zařadit. Začínám tedy prudce brzdit, abych nenajel do značek vymezující zúžení. Zastavuji. Je to sice poměrně těsné (značky jsou blízko), ale vozidlo bylo stále plně pod mou kontrolou.
Můj klid však trvá pouhých pár vteřin. Nejprve slyším prudké brždění doprovázené nepřeslechnutelným pískotem gum. Začínám tušit, že je zle. Následuje prudký náraz ze zadu! Auto sice trošku poskočí, ale airbagy naštěstí nevystřelí.
Zapínám výstražné blinkry a vystupuji, abych se podíval na to nadělení. Na první pohled na mém autě není škoda tak devastující, jak jsem se obával. Vypadá to "pouze" na rozstřelený nárazník. Druhý účastník nehody je na tom bohužel o poznání hůře. Předek jeho Felicie se na mne docela nepříjemně šklebí.
Pro zobrazení detailu fotek v tomto příspěvku musíte nejprve kliknout na tento link
autentické snímky z místa nehody - foceno mobilem
autentické snímky z místa nehody - foceno mobilem
Oznamujeme nehodu na 158čku. Dopravní policie doráží za cca 45 minut. Příslušníci jsou v pohodě. Po ležérním pozdravu "dobrej" se dávají do ohledání místa nehody. Na otázku, jestli "je to jen ten blatník?" odpovídám kladně. Policista obratem utrousí k druhém řidiči poznámku "to ste se mu teda moc nepomstil". Zjevně naráží na skutečnost, že podle zákona je automaticky viníkem nehody on, ale v praxi často není možné dobrzdit, když to před váma někdo zahamtne.
Záznam o nehodě do protokolu se trochu protahuje (prý "nefungují lustrace" nebo něco v tom smyslu). Najednou přichází jeden z příslušníků se zařízením pro detekci alkoholu v dechu a ptá se, jestli jsme pili. Po záporné odpovědi následuje "dýchání do balónku" (moje první v životě). Mám trošku bobky, protože jsem si po obědě (na uklidnění) dal pár kapek ferneta. Říkám si, že jestli mi přišijou řízení v opilosti (mě, který si před jízdou nedá pomalu ani pralinku, natož nějaký alkohol), tak už se fakt půjdu picnout. Naštěstí to bylo opravdu jenom pár symbolických kapek, takže testem na alkohol procházím bez problémů.
autentické snímky z místa nehody - foceno mobilem
Po cca 15 minutách podepisujeme protokol a já kolem 20:30 vyrážím konečně k domovu. Uvidíme co na to budou říkat v servisu. Budu doufat, že zůstane pouze u výměny nárazníku.
Připojuji další fotky, které jsem nafotil už velkým foťákem (auto druhého řidiče stále stojí na Patočkově). Pro zobrazení detailu fotek v tomto příspěvku musíte nejprve kliknout na tento link.
Příprava a samotný průběh závodu naštěstí neprobíhal zdaleka za tak dramatických okolností jako tomu bylo v případě 
Relativně v poklidu jsem se převlékl a došel si vyzvednou startovní číslo, tričko, čip, časopis Anno a spoustu dalších kravin :-). Po krátkém experimentování se mi podařilo korektně si 
Trasu Praha - Stará Boleslav jsem urazil v rekordním čase. Vše začalo vypadat nadějně. Komplikace nastaly ve městě, kde jsem neuvěřitelně dlouho marně hledal stadion Houšťka. 15 minut před startem vše vyvrcholilo tím, když jsem na radu (už asi páté babičky, která si byla 100% jistá, kde stadion je) otáčel auto do protisměru a najel prostředkem vozu na pařez u okraje silnice tak nešťastně, že mi zůstala obě přední kola ve vzduchu!
Vzhledem k mému pozdnímu příchodu jsme se hned po startu museli začít od zadu doslova prokousávat celým startovním polem, které čítalo něco kolem 400 cyklistů. Díky 2 pomalejším tlouštíkům a rozmáčené cestě jsem se nevyhnul prvnímu pádu již 50 m za startovní čárou :-(. Pád to nebyl nijak vážný a představoval zdržení pouze v řádech několik desítek vteřin.
Samotný závod probíhal již v klidnějším duchu. Občasné problémy způsobovalo všudy přítomné bahno a špinavá voda, která odletovala jednak od mých pneumatik (blatníky jsem frajesky nechal doma) a jednak od pneumatik závodníků jedoucích přede mnou. Záhy jsem pochopil, že vytírat si bahno z očí rukama (které byly také od bahna) moc nepomáhá a tak jsem na exponovanějších úsecích pouze zavíral oči :-). To samozřejmě na jedno místě vedlo k menší kolizi, ale všichni 3 jsme to ustáli bez pádu :-).
Když jsem měl pocit (ten den již potřetí, ale zpětně vím, že již oprávněně), že se blížím cíl, tak jsem sebral poslední síly a opět vyrazil dopředu. Podařilo se mi předjet přibližně dalších 10 závodníků. 
